Pilot ovládá padákový kluzák pomocí řídících šňůr – tzv. řidiček. Řidičkami se stahuje část zadní hrany kluzáku (odtoková hrana), čímž se mění čelní odpor kluzáku na té straně, na které byla stažena řidička. Řízení kluzáku, změnu směru letu, lze provádět řidičkami jen v horizontální rovině, padákový kluzák nemůže sám od sebe stoupat. Ke stoupání se využívají stoupavé vzdušné proudy, nebo se k získání výšky používá pohonná jednotka – motor s vrtulí.

1. Přímý let je nejzákladnější pohyb padákového kluzáku. Při stažení řídících šňůr se sníží dopředná rychlost a zvýší se opadání. To lze provádět až do té doby, dokud má padák větší dopřednou rychlost než minimální. Při dosažení minimální rychlosti se již nesmí dále brzdit, jinak se zdeformuje vrchlík a padák přejde do nestandardního režimu letu (spirála apod.).

2. Mírná zatáčka se provede stažením řídící šňůry na té straně, na kterou chceme zatočit. Stahuje se jen lehce, protože se provádí mírná zatáčka. V momentě, kdy vrchlík udělá požadovanou zatáčku, řidičky opět pomalu povolujeme.

3. Ostrá zatáčka „utažená“ se provede větším a rychlejším stažením řídící šňůry na té straně, na kterou chceme zatočit, a zároveň povolením řídící šňůry na druhé straně. Díky většímu náklonu se více sníží dopředná rychlost a zvýší se opadání než u mírné zatáčky. Pokud létáme s motorem, můžeme si pomoci přidáním plynu na motoru.

4. Spirála je prvek, do kterého se dostaneme intenzivním přibrzděním jedné strany padáku. S ohledem na specifika tohoto režimu se spirála řadí mezi tzv. nestandardní režimy v paraglidingu

letov%C3%A9%20re%C5%BEimy%20(3).jpg